Přípravka zářila na SobIT Cupu

Přípravka přivezla z turnaje stříbrné medaile a my jsme vyzpovídali trenérské duo Vojtěch Kuneš a Vojtěch Řeřicha.

Ahoj Vojto a Vojto,

přípravka zazářila na turnaji SobIT Cup mini, můžete nám zhodnotit tento turnaj.

Jak byste turnaj zhodnotili turnaj jednou větou?
VK:Šílená, emotivní, poučná, inspirující jízda!

Co se týmu na turnaji povedlo nejvíc a na čem to stálo?
VK:Řekl bych, že nás celý turnaj zdobila zejména odvaha a zdravé sebevědomí. To umožnilo hráčům dělat velké, mnohdy klíčové věci. Za to jsem vděčný. Zároveň se nikdo nebál hrát a převzít odpovědnost na hřišti. To také cením.
VŘ: Hráli jsme velmi aktivní florbal s napadáním, čímž jsme se dostávali do spousty šancí, které se nám a celkem dařilo proměňovat.

Který moment nebo zápas byl podle vás zlomový?
VK: Souhlasím, jednoznačně čtvrtfinále s Pískem. Písek do Prahy přivezl výborný tým, který byl velmi kvalitní v 1na1. To nám zejména v druhé polovině zápasu dělalo velké problémy.
VŘ: Určitě čtvrtfinále s Pískem, kde jsme ztratili 5 gólové vedení, ale 7 vteřin do konce jsme dokázali zápas rozhodnout a tím se dostat mezi úspěšné.

Jak jste spokojení s nasazením a týmovostí dětí během celého dne?
VK: Nasazení bylo výborné. To nám umožnilo hrát zápasy ve vysokém tempu a předvádět vyrovnanou hru i s technicky lépe vybavenými soupeři.
VŘ: To bylo skvělé, všichni chtěli hrát, dávat góly i rozhodovat zápasy.

Co vás dnes u dětí nejvíc potěšilo (konkrétní příklad ze hry)?
VK: Budu se opakovat, ale řekl bych, že odvaha. Kdybych měl zmínit něco jiného, tak určitě celkem rychlá etablace na prostředí středně velkého turnaje. Většina hráčů tohoto ročníku byla na takovém turnaji poprvé. Velmi mě potěšilo také předváděné úsilí a bojovnost. V některých zápasech, které jsme prohráli, tak hráči předvedli maximální úsilí. I tak to ve sportu občas chodí a jsem rád, že nejsme v naší hře tolik fixovaní na výsledek. Bereme ho jako součást procesu, nikoliv však jako hlavní cíl.

Bylo něco, co vás překvapilo (pozitivně nebo negativně)?
VK: Pozitivně určitě počáteční forma spolupráce, která se začala v průběhu turnaje objevovat. V tréninku se tomuto tématu doposud moc nevěnujeme. Vyloženě negativní překvapení jsme s Vojtou nezažili, vyjma kluzké podlahy v zápase s Kladnem.
VŘ: Pozitivně, že máme v týmu individuality, které jsou v republikovém srovnání na velmi vysoké úrovni.

Jak jste pracovali se střídáním a zapojením všech hráčů?
VK: Stabilně tyhle turnaje jezdíme na počet 9+1. Čas na hřišti je pro hráče důležitý, proto jsme se snažili, aby si všichni dostatečně zahráli.
VŘ: Myslím že všichni hráči strávili na hřišti naprosto podobný herní čas. Jelikož měla každá trojka své přednosti i slabiny, tak jsme neřešili, kdo bude zrovna hrát a pravidelně jsme všechny střídali. Navíc se turnaj hrál od rána do večera ve vysokém tempu, takže každý z kluků byl rád, že si může odpočinout.

Kdo udělal největší krok dopředu a v čem (klidně bez jmen, nebo 1–2 jména)?
VK: Já bych řekl, že tohle nebylo o posunu jednotlivců, ale spíš týmu. Upřímně, zápas s Kladnem v Airdome byl asi jeden z nejnáročnějších, co jsem v této kategorii trénoval. Podlaha klouzala tak, že v rozích téměř nešlo hrát. Byl zázrak, že se nikdo nezranil. Co mě ale překvapilo, byla reakce našich hráčů. Zatímco v říjnu roku 2025 jsme nebyli schopni na ligovém turnaji (kvůli stejnému problému) odehrát ani jeden zápas podle našich standardů, tady se s tim hráči poprali skvěle. Ikdyž takhle otlučené jsem je snad ještě neviděl. Všichni naštěstí dohráli, bez zranění, sice smutní, ale nevzdali tam jediný souboj. Nikdo za mnou nepřišel, že nechce hrát, naopak všichni chtěli. I přesto, že soupeř byl velmi kvalitní a vše na hřišti hrálo proti. V tomhle vidím největší posun. Nikdo se nebál odpovědnosti.
VŘ: Myslím si, že každý z kluků nabral obrovské zkušenosti, které je ohromně posunou. Ať už to bude kvůli vyzkoušení velké haly, velkého turnaje, zažití tlaku na sebe nebo vyzkoušet si hrát zápasy ve vysokém tempu proti velmi šikovným hráčům.

Co byste vzkázali rodičům a fanouškům, kteří děti podporovali?
VK: Vážíme si podpory a důvěry, kterou nám vkládají.

Jaká byla atmosféra turnaje a jak na ni děti reagovaly?
VŘ: Atmosféra byla skvělá, různé kotle fanoušků podporovali velmi hlasitě své týmy a jelikož se hráli až 3 zápasy v hale současně, byl to docela hukot. Každý z hráčů na to samozřejmě reagoval po svém, na někom jsem ani nepoznal, že by si z toho dělal hlavu, někomu to chvíli trvalo, než si na to zvyknul.

Kolik týmů se turnaje vlastně účastnilo a jaký byl herní systém?
VŘ: Zúčastnilo se ho 10 týmů, ty byly rozděleny na 2 základní skupiny, ve které jsme odehráli 4 zápasy a postoupili z ní z 2. místa. Následovalo klasické playoff od čtvrtfinále.

Jaký byl hlavní cíl pro turnaj a splnili jsme ho?
VK: Cílem turnaje bylo ukázat hráčům prostředí středně velkého turnaje. Také jsme chtěli hráčům představit soupeře působící mimo náš region. To se myslím podařilo.
VŘ: Hlavní cíl bylo si turnaj užít a předvést, co jsme se na trénincích v poslední době naučili. To se oboje povedlo.

Děkujeme za rozhovor

Galerie

Foto: Sparta Florbal