Z Plzně až na Superfinále

Letošní sezonu máš definitivně za sebou. Jak na ni budeš vzpomínat?

„Na letošní sezonu budu vzpomínat s úsměvem a dobrým pocitem. Byla plná emocí, těžkých zápasů, ale i těch, které nám vyšly na jedničku. Jako brankářka jsem nasbírala nové zkušenosti a i díky týmu, který mě hnal dopředu, jsem se mohla zlepšovat.“

Letos jsi absolvovala hned dvě souběžné soutěže za Tatran. Program to byl zřejmě velmi nabitý…

„Ano, letos jsem měla možnost chytat za juniorky i ženy, takže toho bylo opravdu hodně. Program byl náročný, ale zároveň mi to dalo spoustu cenných zkušeností. Každý zápas byl trochu jiný a musela jsem se rychle přizpůsobovat. Snažila jsem se ke všemu přistupovat zodpovědně a vzít si z každého zápasu co nejvíce. Jsem vděčná, že jsem dostala důvěru chytat v obou kategoriích.“

Jak se vlastně plzeňská hráčka dostane do elitního týmu Extraligy?

„Do Tatranu jsem se dostala už v jedenácti letech, kdy jsem se poprvé zúčastnila jejich Summer Campu. Ten mě nadchl a od té doby jsem byla s klubem víc v kontaktu, navíc v Plzni jsem už nemohla nadále hrát v klučičích soutěžích, a tak jsem po dvou letech do Tatranu přestoupila a začala tam naplno trénovat. Byla to kombinace tvrdé práce, trpělivosti a podpory od trenérů i rodiny. V Plzni jsem měla dobré zázemí, ale cítila jsem, že se chci posunout dál. Nabídku od Tatranu jsem brala jako obrovskou příležitost, za kterou jsem dodnes vděčná.“

„Ano, ženský tým v nejvyšší lize opravdu chybí, a myslím, že by to bylo pro celý dívčí florbal v regionu velkým přínosem. Holky by nemusely dlouhou dobu hrát s kluky, což často znamená odlišné tempo a styl hry, mohly by se tak naplno věnovat ženskému florbalu. To by jim umožnilo lépe rozvíjet specifické dovednosti a taktiku, která je pro ženskou soutěž důležitá a odlišná o toho klučičího. Zároveň by mohly přímo konkurovat ostatním ženským týmům v republice. Věřím, že takový krok by pomohl nejen jednotlivým hráčkám, ale i celému regionu v dlouhodobém růstu a posílení florbalu mezi dívkami.“

Je kvalitou velký rozdíl mezi Ligou juniorek a Extraligou?

„Ano, rozdíl je rozhodně znát. Extraliga je mnohem rychlejší a fyzicky náročnější soutěž, kde hráčky mají více zkušeností a většinou i větší herní vyspělost.“

V čem je ten největší rozdíl?

„Největší rozdíl je v tempu hry, zkušenostech a taktice. V Extralize je hra mnohem dynamičtější, každá hráčka ví, co může čekat, a celý tým hraje s vysokým nasazením. Juniorská liga je naopak spíš o rozvoji, učení se základním dovednostem a získávání zkušeností.“

V letošní sezoně jsi se s ženami Tatranu podívala na Superfinále. Dá se to právem nazývat jako splněný sen?

„Určitě to byl splněný sen. Dostat se s ženami Tatranu do Superfinále je obrovská věc a odměna za veškerou tvrdou práci během sezony. Jsem opravdu vděčná, že jsem mohla být součástí týmu, který toho dosáhl a mohl přepsat klubovou historii.“

Jaká byla atmosféra?

„Atmosféra na Superfinále byla opravdu výjimečná. Na tribunách bylo skoro jedenáct a půl tisíce lidí, což se ve florbale moc často nevidí. Jen stát dole na ploše a cítit tu energii bylo docela náročné, ale zároveň neuvěřitelně motivující. Všichni to prožívali naplno a díky tomu mohly holky podat ten nejlepší výkon, i přestože to nakonec nevyšlo.“

Co pro tebe tato účast znamená?

„Účast v Superfinále pro mě znamená hodně. Je to potvrzení, že tvrdá práce a odhodlání se vyplácí. Byla to pro mě obrovská zkušenost, která mě posunula dál a dodala mi energii i motivaci do dalšího rozvoje ve florbale.“